Ruský kreslený film má dlouhou tradici a obzvláště sovětská animovaná produkce je dodnes oblíbená. Bez nadsázky je možné říci, že na těchto filmech vyrůstá i generace současných dětí. U nás je v širokém povědomí Jen počkej, Zajíci!, případně novější seriál Máša a Medvěd. Existuje však celá řada animovaných filmů a seriálů, které u nás vůbec známé nejsou, přitom je lze hezky využít nejen k výuce jazyka, ale například i k ukázce reálií apod. Poměrně často se v běžném životě používají hlášky z (kreslených) filmů. Pokud film neznáte, ztrácíte přehled o celé situaci, nedojde Vám kontext ani smysl.
Velkým plusem animovaných filmů je cílové publikum. Vzhledem k tomu, že jsou určené dětem, nenarazíte v nich na odbornou slovní zásobu, ani na nepochopitelnou ironii, nenajdete tam nadávky nebo nestandardní výrazy, zpravidla se nepoužívá ani moc rychlá, složitá či příliš hovorová řeč… A to se hodí i pro studenty, kteří s jazykem začínají.
Další důvody, proč zařadit animované filmy do studia/výuky ruštiny a jak se učit jazyk s pomocí filmu, popisuje hezky Lucie Gramelová na svém blogu: Jak se učit s filmy a seriály
Co je ještě důležité?
- Pro učení cizího jazyka je důležité cokoli, co v něm naposloucháte. Dobrá je doslova každá minuta. Přínos poslechu zdvojnásobíte, když začnete slyšené sami používat.
- Neméně důležité je, abyste u poslechu a sledování nejen vydrželi, ale v ideálním případě ho ještě zopakovali a dále s ním pracovali. A to uděláte jen tehdy, když vás film nebo konkrétní scéna bude opravdu bavit, když se Vám něco bude líbit.
- U animovaných filmů je výhodou to, že nebývají dlouhé, tudíž je vyšší šance nejen v tom, že dokoukáte do konce, ale i v tom, že se třeba k filmu znovu vrátíte a najdete přesně svou oblíbenou pasáž.
TIP: Pokud jste učitel, zvažte použití animovaného filmu u své skupiny studentů. Pubescenti mohou mít s koukáním na dětský film problém. Bavit naopak bude menší děti a starší studenty.
Není Čeburaška sprosté slovo?
Rozhodně ne 😀
Jde o vymyšlenou pohádkovou postavičku. Jejím autorem je Eduard Uspenskij (zemřel v roce 2018), podle jehož scénářů vznikl nejeden ruský film a seriál pro děti. Čeburaška se poprvé objevil v roce 1966 v pohádkové knize Krokodýl Gena a jeho kamarádi.
Čeburaška je slavný
Pohádkovou postavičku Čeburašky zná každý, kdo vyrůstal v rusky mluvícím prostředí. Schválně to vyzkoušejte na svých známých. Já neznám nikoho, kdo by ji neznal.
Navíc asi znáte postavu Čeburašky jako maskota ruských týmu z Olympijských her – vzpomínejte na různobarevné talismany v rukou sportovců – byl i na letní olympiádě v Aténách (2004) i na zimní olympiádě 2006 i v létě 2008 v Pekingu (tam měl červený kožíšek) a naposledy na zimní olympiádě 2010 (modrý kožíšek).
Čeburaška je také ústřední postavou mnoha ruských vtipů. Většina z nich je založena na těžkopádnosti, pomalosti či dokonce hlouposti hlavního hrdiny. Nabízím jeden tip na ruský vtip:
— Чебурашка, а ты зачем выключил свет?
— Гена, ты же сам сказал, что обиделся на меня и не хочешь меня видеть.
Čeburaška je slavný i za hranicemi Ruska. Obrovské oblibě se postavička těší například v Japonsku.
Jméno Čeburaška se v ruštině používá pro některé druhy techniky.
A v přeneseném, ironickém smyslu se označuje umělá kožešina jako „мех Чебурашки“ (kožešina Čeburašky) nebo „натуральный Чебурашка“ (přírodní Čeburaška) nebo „шуба Чебурашка“ (kožich Čeburaška).
Čeburaška v češtině
V češtině kniha Krokodýl Gena a jeho kamarádi existuje. Ale seženete ji jen v antikvariátech, tedy ve starých vydáních. Hlavní hrdinu překladatelka potrestala jménem Bumbacil a graficky je vyveden zcela odlišně než v Rusku zažitý obraz. Snaha překladatelky je jasná, chtěla zachovat žuchnutí v podobě „bum bác“, podle něhož hlavní hrdina dostal svoje jméno, když se neudržel na bedýnce s pomeranči.
Osobně mu říkám česky Žuchla, představit si dovedu i Žuchlínek, ale Bumbacil mně osobně k srdci asi nikdy nepřiroste.
Všechny díly o Čeburaškovi za sebou v jednom videu:
Jak pracovat s filmem o Čeburaškovi ve výuce ruštiny?
Kromě dívání, zastavování a opakování či vypisování slovíček a frází je skvělé kombinovat práci s filmem (zvuk a obraz) a s textem. Obzvláště dobře to funguje u audiovizuálního typu studentů.
Začátek ruské pohádky jsem zpracovala tak, že si na své přijdou i mírně pokročilí nebo zdatnější začátečníci. Najdete tam trošku gramatiky, co nám kvůli naší rodné češtině moc nejde do pusy a je pak zdrojem zbytečných „českých“ chyb 🙂
Materiály jsem poprvé použila ve své výuce v roce 2013, nyní zveřejňuji pro všechny.
Budu ráda za komentáře, jak se Vám pracovní list líbí a jak na něj reagují (Vaši) studenti.
Удачи всем студентам и преподавателям 🙂
Přeji hodně zdaru studentům i učitelům 🙂
