Cyklus básní Verše Čechám psala Cvetajeva postupně v letech 1938 a 1939. Reagovala v něm velmi emotivně a ostře na Hitlera a nacistické Německo, které tehdy požadovalo (a následně bez boje dostalo) Sudety a další ústupky. V kontextu dnešních dní (konce února 2022) a války na Ukrajině čtu báseň Cvetajevové a celý její cyklus věnovaný naší tehdy ohrožené zemi jinak. Lépe rozumím autorce a jejím pocitům smutku a beznaděje z tohoto světa. Pocitu bezpráví, ale i temnoty a bezmoci.
TIP: Pokud ruská báseň nemá název (jako je to u této básně), označuje se třemi hvězdičkami a například v obsahu je uvedena podle prvního verše (prvního řádku básně). V českém překladu se v případě této básně uvádí název Slzy.
Báseň bývá často označována jako klíčová či osudová. Ve druhé strofě je totiž jasný náznak pozdějšího „řešení“, ke kterému básnířka nakonec v srpnu 1941 došla. Vzala si život. To už ale nebylo ani v Československu, kde trávila první roky své emigrace z bolševického Ruska, ani v Paříži, kam následovala manžela zapleteného do akcí tajných služeb, bylo to v malém městečku Jelabuga v dnešním Tatarstánu (Rusko).
О, слезы на глазах!
Плач гнева и любви!
О, Чехия в слезах!
Испания в крови!
О, черная гора
Затмившая — весь свет!
Пора — пора — пора
Творцу вернуть билет,
Отказываюсь — быть.
В Бедламе нелюдей
Отказываюсь — жить.
С волками площадей
Отказываюсь — выть.
С акулами равнин
Отказываюсь плыть —
Вниз — по теченью спин.
Не надо мне ни дыр
Ушных, ни вещих глаз.
На твой безумный мир
Ответ один — отказ.
15 марта — 11 мая 1939
Už, pláči, nenesls
na vlnách žal; jen hněv.
Šílenství! Moře slz
v Čechách – jak jinde krev.
Stín, černý lupen tu
přikryl a mučí svět.
Už je čas: vstupenku
vrátíme tvůrci zpět.
Odmítnu dále být.
Kde Bůh i člověk ztich…,
jak lze vše pokřivit!
Na hlavních náměstích
odmítnu s vlky výt.
S žraloky od soudů
táhnout a dát se vlít
do proudu – po proudu.
Už chci být bez očí,
nevidět tmoucí tmu.
Svět, když se netočí
s rozumem, odmítnu…
15. března – 11. května 1939
Český překlad: Hana Vrbová
Marina Cvetajevová byla ruská básnířka, která žila v naší zemi v letech 1922–1925. Tzv. „pražské období“ v jejím životě a tvorbě bývá zpravidla označováno za nejšťastnější. Mohla psát a publikovat, narodil se jí syn, milovala Prahu… Ostatně pražský Petřín je mistrně skryt ve slovních hříčkách „hora – hoře“ a tento cyklus je jedním z vrcholů její tvorby. Poema hory je přeložena i do češtiny, online ji nejsnáze najdete rusky:
